Poprvé nahá

Před mnoha lety jsem byla žákyní osmé třídy jedné venkovské základní školy. Nastal červen, ve škole se už mnoho neučilo, léto se začalo přihlašovat. Ve škole během přestávky se domluvila naše skupinka kamarádů, která kromě mne se skládala z několika stejně starých spolužaček, a stejně starých, ale i o rok starších spolužáků, že dnešní odpoledne prožijeme u vody u „našeho“ rybníka. Rybník byl na pokraji lesa, kromě nás tam nikdo další už nechodil. Na návsi na místě srazu jsme zjistili, že zdaleka nepřišli všichni, kteří řekli, že přijdou. Bylo nás šest kluků, já jsem byla jediná holka. Vyšli jsme a věřili, že ti chybějící přijdou za námi později.

Dorazili jsme k rybníku. Svlékla jsem ze sebe sukni a tričko, dvoudílné plavky jsem měla oblečené na sobě už z domova. Položila jsem ručník, který sloužil i jako deka a na chvíli si na něj lehla. Po chvíli jsme šli všichni do vody. Když jsme vylezli, dali jsme si cigaretku a šli opětovně do vody. Když jsme vylezli z vody podruhé, povídá mi jeden z kluků: „Když tvé kamarádky nepřišly, je všechno na tobě.“ Zeptala jsem se, co všechno má jako na mně být. Kluci odpověděli: „Musíš se svlíknout do naha, abychom si tě mohli prohlídnout, tebe jsme ještě neviděli.“

Proti tomu jsem začala důrazně protestovat. Je pravda, že mě ještě vůbec nikdy neviděl žádný muž úplně svlečenou; bylo mi však jasné, že tento okamžik musí jednou přijít. Od svých kamarádek jsem věděla z jejich vyprávění, co všechno se u rybníka událo. Dost z nich již kluci viděli svlečené, některé prožily i „zásun“. V líčení „zásunu“ se jejich zkušenosti lišily, některé tento akt popisovaly jako dosud to nejkrásnější, co kdy zažily; jiné se netajily zklamáním, neboť skutečnost se ani zdaleka nepřiblížila jejich očekávání. Pokud se někdy budu svlékat před kluky, proč ne, ale ne zrovna teď a zrovna tady.

I opakované žádosti kluků jsem odmítala. Kluci se začali tvářit, jako že tady vůbec nejsem, úplně mne ignorovali. Vůbec mi neřekli, že jdou znovu do vody, ale když byli ve vodě, pokřikovali na mne, že se už svlékli a já jediná ne, přičemž na důkaz pravdivosti mávali na mne z vody svlečenými plavkami. V ten okamžik jsem si vzpomněla na jednu svoji spolužačku, která se také tvrdošíjně odmítla svléknout, nakonec se na ni kluci vrhli, vysvlékli ji násilím, brutálně svázali řemeny od svých kalhot a nakonec se na ní skoro všichni vystřídali. Rozhodně bych tak dopadnout nechtěla, nehledě na to, že jsem byla ještě panna. Proto jsem se, víceméně „z pudu sebezáchovy“ rozhodla, že se před kluky na chvíli svleču, ale jen proto, aby si mne prohlédli, s tím, že nikdo z nich si na mne nesmí dovolovat a pak mi dají pokoj.

Kluci vylezli z vody nazí, s plavkami v rukách. Začali na mne volat, že jsem jediná oblečená, že trhám partu. Vstala jsem a řekla: „Pánové, kdo tady chce, abych byla nahá? Já ne, ale vy! Tak mě taky svlíkněte, ale jen na koukání, nic víc, žádné osahávání!“ Někdo z kluků řekl: „My tě nejen svlíknem, ale taky oblíknem!“ Vrhli se na mne, až jsem je musela krotit. Rozvázali mi obě šňůrky od horního dílu plavek, současně mi stáhli dolní díl, takže během velice krátké chvilky jsem stála poprvé v životě úplně nahá před muži. Kluci pochvalně mručeli, na dvou z nich byla na první pohled viditelné, že vidí nahé ženské tělo prvně v životě. Ani nevím proč jsem najednou začala pózovat, zvedat ruce, dávat si je za hlavu, vystrkovat prsa. Někdo z kluků chtěl potěžkat moje prsa, vzal je do svých dlaní zespodu, a mně to kupodivu vůbec nevadilo, i když jsem předtím řekla, že mě nesmí nikdo osahávat. Poté jsem si lehla na ručník a mírně roztáhla nohy. Kluci se postarali o to, aby byly moje nohy roztaženy o dost více, a začali s prohlížením mé kundičky, která v mých čtrnácti letech věku už byla dost porostlá chloupky. Sáhnout na kundičku, prohlížet a hrát si s ní, to ano, to jsem dovolila, ale sáhnout dovnitř se nikdo neodvážil. Zavřela jsem oči, cítila jsem několik párů mužských rukou současně jak na obou prsou, tak i na kundičce, a věřte, že jsem měla tak trochu zvláštní, ale vůbec ne nepříjemný pocit.

Šli jsme znovu do vody, všichni úplně nazí. Když jsme vylezli, rozhodli jsme se, že půjdeme domů. Utřela jsem se do ručníku; kluk, který stál vedle mne, mě požádal, zda bych mu na chvilku nepůjčila ručník, aby se mohl utřít. Chtěla jsem se obléci, ale zjistila jsem, že tričko je pryč, sukně je pryč, oba díly plavek pryč, i ručník, který jsem před chvíli zapůjčila, je taky pryč. Jediným oblečením, které zbylo, byly boty. Volala jsem: „Kluci, kde mám tričko, kde mám sukni, já se chci oblíct!“ Kluci, když se oblékali, tak se smáli a jeden z nich řekl: „Vždyť se řeklo jasně, že tě nejen svlíknem, ale i oblíknem, ale neřeklo se, kde tě oblíknem. Jde se!“ Volám na kluky: „A to mám jít nahá?“ Někdo z kluků řekl: „Tak tady zůstaň“ a vydali se na cestu. Mně nezbylo, než se vydat s nimi, ještě štěstí, že mi zůstaly alespoň boty. Po lesní cestě se šlo docela pohodlně, jen někteří kluci zakopávali o kořeny a kameny, když se nedívali na cestu, ale na mne. I po polní cestě se šlo docela dobře. Kousek od vesnice se polní cesta napojuje na silnici. Věřila jsem, že po silnici půjdu již oblečená, ale zmýlila jsem se. Kluci mi řekli, že mi dají oblečení až těsně před prvními domky. Musela jsem jít i po silnici úplně nahá. Najednou jsem zaslechla zezadu zvuk motoru, skočila jsem do příkopu a čekala, až auto projede. Dohnala jsem kluky, kteří mne obstoupili podobně jako ochranka. Když jelo auto v protisměru, kluci poodstoupili, takže jsem šla jako první, ale myslím si, že si řidič ničeho nevšiml. Když jelo v protisměru druhé auto, tak si řidič nejspíš něčeho všiml, protože troubil a zapínal dálková světla. Sukně a tričko mi byly vráceny až těsně před začátkem vesnice.

Druhý den bylo ještě větší parno, proto jsme opět vyrazili k „našemu“ rybníku. Když jsem se chystala, tak jsem zjistila, že mi kluci včera nevrátili plavky, a byla jsem přesvědčena, že mi je k vodě přinesou. Proto jsem měla na sobě jen sukni a tričko, pod tím samozřejmě nic.

Když jsme dorazili k rybníku, ptám se kluků, zda mají moje plavky. Odpověděli, že ano, ale že je dostanu až večer. Dnes nás bylo oproti včerejšku u vody o trochu více, přišly i dvě moje spolužačky. Po příchodu k rybníku se všichni začali svlékat do plavek a že se hned půjde do vody. Já jsem plavky neměla a proto jsem se bez jakéholiv nucení a pobízení svlékla hned úplně do naha, což kupodivu více než kluky překvapilo zejména obě moje spolužačky. Nevím, jak je to možné, ale ani trochu jsem se nestyděla. Když jsme vylezli z vody, začali jsme hrát karty o fanty. Já jsem doopravdy náhodně, vůbec ne záměrně, prohrála první tři hry. Protože jsem neměla na sobě žádný kousíček oděvu, který bych mohla dát jako fant, rozhodli kluci, že mým fantem bude trs chlupů z mé kundičky. Fant stříhali kluci velice jemně malými nůžtičkami na nehty, která měla s sebou jedna ze spolužaček. Když jsem při stříhání fantu cítila na kundičce mužské ruce, měla jsem velmi příjemný až vzrušující pocit, a přála jsem si, abych zase prohrála, což se ale nestalo. Že jsem šla večer domů nahá až na začátek vesnice, bylo samozřejmé, a ani jsem se neskrývala, když jelo nějaké auto. O pár dnů později jsem se svlékala do naha hned za vesnicí i při cestě k rybníku. Byla jsem jediná, kdo takto chodil, měla jsem pocit vzrušení.

Začátek prázdnin jsem prožila s rodiči u moře. Matka se do mne pustila, že se za mne stydí; zeptala jsem se přímo, proč, a ona odpověděla: „Podívej se na sebe, vždyť jsi opálená i na těch místech, přes která mají slušná děvčata plavky!“ Inu – měla matka pravdu, byla jsem opálená úplně všude. Dodnes nevím, zda rodiče věděli, co se dělo u rybníka. Myslím si, že zdaleka nevěděli všechno, ale určitě něco tušit museli.

Dnes s odstupem let si na „náš“ rybník vzpomenu s nostalgií.