Na houbách překvapen deštěm

Jdu na houby je krásnej, i když podmračenej, podzimní den, v lesích Vysočiny je pohoda, klid, nějaká ta houba se taky občas uloví. Nohy už mám trochu ušlapaný, na téhle mýtince si chvilku pozhovím – tělo do jehličí pokládám – ách, to je balada. Cítím nějaký vlhko po tváři, slyším jakýsi šumění, ouha zadřímnul jsem, mnu si oči a koukám – oj, prší. Rychle vstávám, beru do zaječích, rychle se z lesa k autu dostat musím. Na lesní cestu vybíhám, ano doprava musím, ještě že jsem si vzal boty outdoorový, jinak bych je už měl durch promoklý, zbytek oblečení mám taky fajnový, ale nebral jsem nepromokavý, cítím jak kapky deště přes bundu prosakují a lechtají a déšť sílí nebo se snad v liják mění? Naštěstí vidím, že kousek od cesty se pod stromy chata se zastřešenou verandou choulí. Nu což, přečkám to tam. Pod střechou verandy bundu, kalhoty sundávám, vodu z nich setřepávám, provazce deště neustávaj. Jak tak v trenkách a tričku vnější oblečení větrám, cítím jak přichází chlad, jak se mě začínaj chlupy stavět, kůže do podoby husí obracet. „Není ti zima?“ – slyším najednou hlas, lekl jsem se jak malej Jarda. Otáčím se a vidím – dveře na verandu jsou pootevřený a v nich kluk. Musím působit úchylně, komicky, když tak v trenkách stojím a rozpažmo bundu, kalhoty držím:). Vidím, že je jen v boxerkách a košili rozepnutý, na boxerkách vidím malý flíček, tak jako když mě unikne kapička čiré tekutiny touhy do trenýrek při vzrušení. „Promiňte, nechci rušit, promokl jsem tak jsem se tady chtěl jen schovat a trošku osušit, nevěděl jsem, že tu někdo je, jo a zloděj nejsem“. Prohlíží si mě ještě jednou od hlavy k patě a mé ohodnocení uzavřel odpovědí – „Jasně, přišlo to najednou co?, nic se neděje“. „Koukám, je ti kosa, pojd´se o hřát. Já jsem Honza“ – „Radek a díky Honzo.“

Bere mě bundu kalhoty a na židlu u kamen přehazuje. Vlevo vidím postel se stolkem, na něm notas, nedopitá sklenka s vínem. Dáme něco pro zahřátí – podává z poličky hořčičáky a láhev čiré tekutiny, nalévá je plné. „Víš Jane, já nejsem zvyklej pít“, nedá na to nalívá sklenice plný – „Radku, kopni to do sebe ať´ nemáš tak zježený chlupy“, a usmívá se. Tak si ťukáme, a je to v nás, až jsem se otřepal, ale je to tak, pálenka prokrvila všechny oudy a je fajn. Podává mě ručník na utření od deště, sundávám vlhký triko, celej se osušuju. Se zájmem pozoruje a sleduje, že trenýrky nesundávám a jen kolem látky se ručníkem objíždím – zdá se mě v pohledu zklamání? Vnutí mě ještě jednu sklenku, ou i do té druhé a je fajn. Sedám si na postel, na stolku tmavý asi vypnutý not´as. „Je ti ještě zima – to chce čaj, uvařím“ – jak ho jde uvařit tak žduchnul do stolku. Not´as jenom spal, displej se žhaví a já kouká, to jsem nečekal. Na obrazovce stopnutý obraz filmu, přímo pornofilmu – kluk klečí a kouří předním stojícímu borečkovi – oba štíhlí sportovci. A šup opět tma, usnul a zároveň Honza hrnek s čajem podává. Koukám, hrnek je jen z půlky naplněný kouřícím čajem –„ To ses moc nepředal šetřílku“, říkám ironicky. Ale měl plán – „To by sis spálil jazyk“ – a z lahve doplňuje slivovicí. “Jó tak tomu říkám servis Honzíku“ a beru si hrnek do obou dlaní a lokám, uf to je síla, ale dobře mě to dělá, jen jak nejsem zvyklý, tak už chlast v hlavě cítím, to pak zábrany padaj, ajajaj!

Vzniká pohoda jak tak na pohovce pololežím, Jenda vedle sedí, rozprávím o životě, jak se máme. Dopíjí víno ze sklenice, já strong čaj. „Zítra přijedou dva kámoši, uděláme si párty“. „Jo, takový akce jsou fajn“. Dopíjí víno, dolívá si – „Chceš taky?“, „Ne, to by byl šílenej mix“. „Jak chceš“ a už mě zase do hořčičáku lije slivovici a podává – „Tak na, ať s tebou něco je, i do té třetí“ „Jako co, opiješ mě a znásilníš?“ – ptám se bezelstně, neví, že jsem viděl co si na PC pouští:), smějeme se tomu, přitom nenápadně složil ruku na moje koleno, ani nevím jak. Slivovička na lačno je znát, zábrany padaj, v trenýrkách mě až začalo zbojnický povstání:). „A holky nepřijedou, pánská jízda?“. „Jasně, pánská jízda, jen my kluci, dobrý jídlo, pití“ – nějak zasněně se dívá do neznáma, že si až boxerky promnout musí! „Proč seš tady tak brzy, to si tady honíš?“ „Ále jen tak...“ – v tu chvíli žduchám do stolku, obraz na displeji se opět zjevuje – dva pěkní kluci si kouří – rychle vyskakuje, aby mě obrazovku zaclonil. Tím se, ale zádama ke mě obrací – v boxerkách s krásně vyrýsovanou prdelkou. Beru ho za boky na sebe strhávám, mezi rozkročený nohy usazuji. „Copak tam máš?“ Otáčí ke mě hlavu s ruměncem, rozpaky ve tváři, do očí mě hledí, přikyvuju hlavou a rukou mu po boxerkách mezi nohama brousí, aby měl jasno. S ulehčením, že náhodou díky dešti má v chatě chlapa, který je stejně naladěný... Přichází smršť : Přisává se mě na ústa, vášnivě se líbáme, až se z toho zadýcháváme. Odhazuje košili, boxerky mu stahuju, vidím jak mu žíly na penisu tak tak neprasknou, žalud velký odkrytý – z velké části čirou tekutinou pokrytý. Chytnu po žaludu, tekutinku po něm masíruju, vzdychá radostí, touhou. Pojď´ a začíná mě stahovat trenýrky – jejich guma se za moje postavení zahákne, že musí zabrat víc a šup, plesknul o bříško, když se vysmeknul, je jasný, že je připravený. „Honzo, lehni si vedle mě“, za svalnatou paži ho k sobě stahuji i na ní má žíly rozpumpovaný. Jsme oba krásně štíhlí, pevní a tvrdí, na prsní bradavky ho celuji, jazykem objíždím prsty je žmoulám, kroutím, zároveň´ prstem po bříšku hladím, na kulkách lechtám, třísla mazlím. Zatíná svého krasavce čím dál častěji, že dál z něj tekutina touhy příští, oblepuje svojí něžnou vazkostí. Tak se vrhám níž, jednou, dvakrát, třikrát plochý bříško líbám a už mám v puse nádhernýho macka, kterej bezva chutná, pne se, co nejhloubějš se cpe. Pod nabodenou pusou, kterou saju, jazykem uzdičku a okraj objíždím, jej držím a honím, zbylýma prstama pod kulky až k zadku jezdím. Chytá mě za hlavu, tvrději mě na jeho kopí přiráží, cítím v ústech, jak naběhl do megatvrdosti a začíná v něm být cítit jistý brnění:). Rychle ho vytrhuju z úst, už jen jednou rukou zatahuju dolů – a ž to chrlí, přenádherně hustou bílou záplavu, Pokračuju v honění dál a prst mu do zadku navádím, propíná se ještě jednou křečí orgastickou, je ve tváři červený jak rak, dýchá rychle jak maratonský běžec. Uf, říká udýchaně, Radku, to byla nádhera, uf, byl jsem rychlej, nežs přišel tak jsem právě honil:). Ten pohled na krásnýho chlapa s kapkama bílé záplavy po těle a pocit, že jsem mu udělal dobře, mě dere k akci. Rychle mu roztahuju nohy, prsty sliním, a nanáším je do otvůrku i na můj kolíček strašně se těšící, dál nečekám, nedá se to oddalovat. Ví, co má dělat, hezky se roztahuje, pod zadek polštářek dává – ach ta jeho krásná oholená prcinka tak láká. Podává mě tubu-no jo gel, tak ještě promažeme:). Pomalu se do ní vkládám, přes vstupní hráz se dál dostávám, cítím nádherný těsný teplo análku, kterej se mě otevírá, jedu pomalu dál až jsem se po kořen dovnitř dostal, zůstávám tak nehybný, užívám si tu chvíli krásy horkého anusu, který můj „teploměr objímá, vyhřívá, líbáme se, objímáme. Toto spojení, kdy se mazlíme a já jsem nehybně v něm jej dostává, „Prosím tě, šukej, šukej“. Taky to už nemůžu vydržet, rozjíždím pohyby, pomalu, dlouze dovnitř a skoro až ven – po pomalosti už je veta, už mě něco jinýho ovládá, jezdím rychleji a čím dál důrazněji. A jsem venku, stříkám, před očima mám černo, jen mě celým tělem projela křeč, první, druhá, třetí – už se mě zrak probírá, vidím co záplava má na jeho těle provedla, další bílé flíčky přidala. Nádhera, leháme si k sobě v objetí, prokládáme nohu přes nohu, naše ruce se o sebe třou, zvadlý kolíky se taky mazlí, je krásně, dotykově příjemno až nás spánek z extáze přepadnul....

Vzbudila nás zima, touha nebo nás zbudili Honzovi kamarádi v objetí?