Rychlovka ve vlaku

Toho dne jsem byl na firemním jednání v Praze. Strávil jsem přes deset hodin hádáním se s kolegy i svými odpůrci. Celý ten den mne příšerně vyčerpal a já se těšil do teplé postýlky. Leč bohužel, byla přede mnou ještě několikahodinová cesta vlakem domů. Ředitel firmy byl starý šetřílek a než by investoval do firemního auta, raději platil cesty vlakem. Co se dalo dělat, plat jsem měl celkem slušný a sehnat jinou práci by se mi jen tak nepodařilo.
Než jsem se dostal na nádraží, ze kterého můj vlak měl odjíždět, již se začalo pomalu smrákat. Posadil jsem se na volnou lavičku a čekal. Měl jsem asi patnáct minut času a nic na práci, tak jsem si jen prohlížel detaily velké nádražní haly. Mé pozornosti samozřejmě neunikly ani mladé dívky, kterých v těchto místech bylo kupodivu více než dost. Mé oči nenápadně hledaly kousky nezakrytých těl. Vždy mě vzrušují představy o tom, jaká asi ta holka bude v posteli. Nakonec mou pozornost upoutala štíhlá blondýnka sedící několik laviček ode mne. Na sobě měla bledě modrý kostýmek, krátká sukně dávala vyniknout dlouhým, opečovávaným nohám. Vlasy měla vzadu sepnuté, jen vpředu měla několik pramínků, volně puštěných. Takové dívčiny se mi líbí. Podle mého odhadu mohla mít něco kolem pětadvaceti let, ideální věk nejen pro dravého samce jako jsem já.
Mé úvahy znenadání vyrušil hlas nádražního hlásiče, který oznamoval příjezd mého vlaku. Zlehka jsem se zvedl a pomalu kráčel směrem k nástupištím. Přitom jsem se několikrát otočil, ale neznámá kráska zůstávala sedět dál. „Škoda jí…" Řekl jsem si a pokračoval teď již rychlejší chůzí směrem k vlaku. Uvnitř vagónu jsem si našel volné kupé a pohodlně se usadil. Dlouhá cesta byla přede mnou a kdo vlakem jezdí ví, že cesta to nebyla moc pohodlná. Venku již byla tma, cestou jsem letmo pozoroval hemžící se stíny z okna vlaku. O několik stanic dál se najednou dveře mého kupé otevřely a v nich stála opravdu pohledná, mladá tmavovláska. Rozpačitě se ptala zda-li je zde volno, já automaticky přitakal a za chvilku již seděla naproti mně. Jakoby náhodou jsme se dali do nenuceného rozhovoru a ona se mi představila jako Petra. Potom jsme nemluvili o ničem moc důležitém, ale vypadlo z ní, že už delší dobu nemá žádného přítele. Já nemohl než se přidat, můj poslední vztah skončil asi před měsícem. Oba jsme si již otevřeně povídali, náhle její ruka letmo zavadila o mou a nakonec v ní přistála úplně. Já neodmítl a chopil se příležitosti. Cítil jsem, že tahle dívka se mi chce plně oddat. Otevřel jsem dveře od kupé a rozhlédl se. Nikde nikdo, jen všudypřítomné drnčení kolejí. Opět jsem tedy zavřel, zamkl a zahrnul záclonky. Hlavou mi prolétlo, že každou chvilku nás může někdo vyrušit, ale sotva jsem pohlédl na Petru, všechny moje obavy byly tatam. Mezitím, co jsem zamykal, ona se vysvlékla do spodního prádla a položila se na dlouhou sedačku. Bělostná krajka jemně opisovala její křivky a se mnou se svět trochu zatočil. Něco takového bych byl nikdy nečekal.
I přes svou nedočkavost jsem letmo Petru upozornil na nebezpečí příchodu průvodčího, ona jen přikývla a přisála se mi na rty. Naše jazýčky se o sebe třely a mě to dost rozpálilo. Stáhl jsem ze sebe sako a košili a přisedl k Petře. Jemnými dotyky jsem jí přejížděl po těle a mé chladné ruce na ni jistojistě působily. Rozepl jsem jí podprsenku a začal se s jejími kozičkami laskat, cucat bradavky a hladit je. Stále jsem však musel myslet na příchod nezvaných hostů a tak jsem se rozhodl celou věc trochu zrychlit. Stáhl jsem Petře kalhotky a začal ji rukou dráždit mezi chloupky. Když vzdychla, věděl jsem že jsem našel to pravé místo. Sklonil jsem se k ní a chvilku jí po kundičce přejížděl jazykem.
Moje kalhoty se již vzdouvaly napětím a tak jsem se rozhodl vypustit běžce na trať. Stáhl jsem si kalhoty i s trenkami a svůj klacek nabídl Petřiným ústům. Ta jen slastně zavrněla a začala mi jazýčkem objíždět žalud. Oba nás ale stále tlačil čas a tak jsem šel na věc. Přetočil jsem Petru tak, že se lokty opírala o sedačku a mě nabízela svou jeskyňku zezadu. Neváhal jsem a zarazil do ní ptáka až na doraz. Petra tlumeně vykřikla, ale hned nato začala sama přirážet a já ji v tom samozřejmě nenechal. Rozjel jsem divokou jízdu a přirážel jako smyslů zbavený. Mezi námi to začalo rajcovně čvachtat, moje kulky jí pleskaly o tělo a mě to přivádělo k šílenství. Najednou, zcela bez varování stáhla Petra své poševní svaly a to jsem už nevydržel. Nechtěl jsem ale na ní zanechat nepříjemné stopy a tak jsem ho včas vytáhl a vycákal se na sedačku vedle ní. Petra mlsně sáhla prostředníčkem do té mé bílé záplavy a prst si začala olizovat.
Nechtěl jsem jí zůstat nic dlužen a tak jsem ji posadil na sedačku tak, abych měl dobrý přístup k její broskvičce. Dvěma prstíky jsem ji začal šukat a přitom jsem sál její naběhlý oblázek. Svými vzdechy mi dávala najevo, co se blíží…Pak už jen jeden výkřik, který nutně musel být slyšet alespoň v polovině vagónu a má ústa zaplavil proud její milostné šťávičky. Slízal jsem co se dalo a ještě chvilku jsem jazýčkem udržoval Petřinu lasturku v pohotovosti. Ještě jsem se ústy vrátil k jejím, vyměnili jsme si několik polibků a raději jsme se rychle oblékli. Papírové kapesníčky nám pomohly uklidit známky naší společné rozkoše a chvíli nato jsme opět seděli naproti sobě, stejně jako když do kupéčka přišla. Ještě jsem si od Petry stačil vzít telefonní číslo a brzy zmizela ve tmě nástupiště mě neznámého městečka. Dalších několik desítek minut jsem v kupé proseděl již sám a docela jsem se nudil. Další cesta domů byla celkem fádní, u nádraží jsem nasedl do svého auta a za několik minut jsem si již doma vařil horký čaj a chystal si postýlku u televize.
Od těch chvil již uběhlo několik dní a já stále nosím Petřin telefon v peněžence. Jen mi chybí něco jako odvaha jí zavolat. Už několikrát jsem po sluchátku sahal, ale pokaždé jsem si to rozmyslel. Raději si Petru v paměti uchovám jako milostné dobrodružství, které se jen tak někomu nestane.
Petjula