Profesor Hájek

Nov 29, 2007

Adéla vyšla z kanceláře profesora celá vysmátá. „Samozřejmě, jako obvykle, za jedna." Usmívala se vítězně a já jen kritickým pohledem zhodnotila její úpravu. Vlasy, které měla ještě před zkouškou pečlivě ulíznuté, byly najednou po stranách rozčepýřené, dva knoflíčky ve výstřihu byly zapnuté naopak a tomu všemu ještě dominovala naruby oblečená sukně. „Jejda, to musím mít od rána!" Zareagovala Adéla pohotově, když jsem ji na to upozornila. „Tak hodně štěstí." Mrkla na mě a vyrazila ven z budovy.
Byla jsem trošku naštvaná. U profesora Hájka zkoušky vykonává vždy na výbornou, přestože se nikdy neučí. Proč já, která pečlivě šrotím na každou zkoušku, vylezu především s odřenýma ušima, přestože u jiných profesorů Adéla propadá a já jsem na výbornou?Zřejmě mi bylo jasné, co pan profesor hodnotí, bylo mi z té představy nanic. „Slečna Stankovská." Vyzval mě hlas onoho zavalitého padesátníka, který vylezl z kanceláře jen proto, aby mě zavolal.
Začaly se mi klepat nohy. Tak, teď jen doufám, že zkoušku udělám.„Vytáhněte si otázku tady z té hromádky…" Pobídl mě a ukázal směrem ke krabičce, kde bylo asi padesát lístečků.
Panebože, ať to není dvacet trojka… Modlila jsem se v duchu. Jediná, nejrozsáhlejší otázka, kterou jsem nepochopila, mě strašila jako přízrak. Ano, nějakou teorii jsem se k ní samozřejmě naučila, ale nepochopila jsem ji, což je docela velký problém, že profesor bude chtít právě můj osobní popis, který jsme si na dané téma měla zpracovat.„Jaké číslo jste si vytáhla?" Z malého, docela sympaticky vzhlížejícího papírku na mě zírala velká, černá a ošklivá 23.
Zamumlala jsem trošku teorie a pokusila se k otázce říct co nejvíce z toho, co jsem pochopila. Usmíval se na mě a já v mysli pátrala jestli je to úsměv shovívavý, nebo výsměch proto, že ví, jak při zkoušce dopadnu.„Moc jsme se nepřipravovali, že ne?" Zhodnotil můj výkon, když jsme ze sebe vypotila vše co jsem mohla. „No, tohle ale nestačí. Bohužel. Jste ochotná udělat něco pro lepší známku?" Upřeně na m,ě pohlédl. „Já…" nasucho jsem polkla. „Klidně si vytáhnu ještě další otázku, tohle byla moje slabina, ale…" „Nemyslel jsem otázku." Skočil mi do řeči. „Otázka byla vaše první možnost. Teď musíte najít jiný způsob jak mě přesvědčit, že si zasloužíte výbornou." Celé tělo jakoby mě najednou přestalo poslouchat. Srdce bilo tak zběsile, že jsem měla pocit, že musí být slyšet až na chodbě, nohy i ruce mi strnuly a já se podvědomě začala krčit. „Co jste z toho tak ztuhlá? Dávám vám jinou možnost jak si zlepšit známku." Usmíval se na mě, teď už mi bylo jasné, že perverzně. Přesto jsem se zmohla na zbytečnou otázku: „Jakou možnost?" Usmíval se. „To musíte vědět vy, slečno." Vzpomněla jsem si na Adélu a udělalo se mi nevolno. Avšak jistota, se kterou chodívala ke zkouškám jí ubrala spoustu stresu a tak přidala hned několik let života. Jenže mohla bych udělat totéž? Znechuceně jsem se zvedla. „Předpokládám že jsem zkoušku neudělala…." Odsekla jsem. „Pokud je to všechno, předpokládáte správně." Založil si ruce vbok. Zdálo se, že se dobře baví.
Vyrazila jsem z místnosti jako střelená v přesvědčení, že hned teď jdu na policii a toho prasáka nahlásím. Ovšem přede dveřmi služebny jsem se otočila na podpatku a kráčela domů. Budu si to celé muset ještě pořádně promyslet…
Náhradní termín zkoušky jsme měla za necelý měsíc. Šrotila jsem se o to ustavičněji, dokonce jsem se vyloženě zaměřila na otázku číslo 23, ale tu stále ne a ne pochopit. Když jsem žádala o pomoc Adélu, na seznam otázek zírala jako na vytržení. „Co to je?"„To je učivo, ze kterého jsi minulý měsíc dostala výbornou." Usmála se. „Aha." Líbilo se mi, že na mě nehrála nevinnost. „Podívej, neměla by jsi jednodušší kdybys mu prostě podržela. Je to starej prďa, zabere mu to sotva deset minut a pak ti bude zobat z ruky." „Copak jsem nějaká kurva?" Vypálila jsem dotčeně, ovšem za pár dní jsem své rozhodnutí vážně zvažovala.
Opět jsem seděla na stejné židli, opět jsem měla před sebou profesora Hájka a stejně jako posledně, i teď jsem v ruce žmoulala papírek s číslem 23. To snad není možné!„Budete to zkoušet, nebo ani ne?" Založil si vyzývavě ruce vbok a někdy v tom okamžiku mě opustily síly. Neznatelně jsem pokývala hlavou ve znamení toho, že další snaha nemá cenu a sklesle seděla na místě. Najednou bylo po všech nadějích. Tuhle zkoušku jsem neudělala. Budu muset opakovat celý ročník. „Nevěšte hlavu, něco spolu vymyslíme." Přisedl si ke mně, objal mě kolem ramen a druhou svou ruku položil na mé koleno. Instinktivně jsem chtěla ucuknout, ale pak mi opět zazněla v hlavě slova Adély. „Je to starej prďa, vydrží deset minut a pak ti bude zobat z ruky." Vyzývavě jsem na něj pohlédla. „A copak vymyslíme?" Chytil se jako ryba na žížalu. „Jste mladá hezká dívka, vy máte zbraně jak vykonat zkoušku bez sebemenších potíží." Rezignovaně jsem kývla a pohladila jej po té tlusté, masité ruce, která mi tak sebevědomě ležela na koleni.
Pochopil to jako výzvu a otočil se ke mně. Všimla jsem si, jak se jeho rty přibližují stále blíž a blíž, až se letmo dotkly mých rtů. Nebylo to ani příjemné, ani nepříjemné. Vracela jsem mu polibek a snažila se odrážet tvrdé útoky jeho jazyka, kterým se dobýval až příliš hluboko do mých úst.
Jeho ruka sklouzla z mého kolena mezi nohy, začal mi přes látku hladit klín. Jeho druhá ruka se mezitím potýkala s mou halenkou, až se úspěšně dobyla pod ni, zkušeně zajela i pod mou podprsenku.„Ty máš ale krásný, mladý kozičky…" Šeptal vzrušeně. „Ukaž mi je, holčičko, ať se můžu pokochat…" Chvějícíma rukama jsem si rozepnula halenku a sundala i podprsenku. Uchváceně pozoroval má menší, ale pevná ňadra. Jeho ukazováčky zamířily na hrot mých bradavek a několika, očividně zkušenými krouživými pohyby je vytvaroval do krásného tvrdého kopečku. Pak se sklonil a vzal do úst jednu z bradavek. Kroužil po ní lehce jazykem, potom ji vsál do úst a trošku silněji je sál.
Druhá ruka sklouzla na tu mou a pobídla ji, aby mu zajela pod kalhoty. V ten okamžik mi plně došlo, že se mě nebude chtít pouze dotýkat, sahat na něj budu muset také a dokonce možná bude chtít i sex!Zmocnila se mě panika, ale snažila jsem se na sobě nedát nic znát. Sáhla jsem mu přesně tam, kam chtěl, dráždila jsem nejprve jeho menší, ale o to tlustší penis, když mě sám pobídl, zajela jsem níž na varlata a jemnými mačkavými pohyby, o které si říkal, jsem jej dráždila i tam. „Sundej si kalhotky, holčičko. Chci vidět tvou kundičku…" Zašeptal chraplavě.
Splnila jsem do puntíku co si přál a stála před ním jak mě pán bůh stvořil. I on si rychle shodil kalhoty a trenýrky. Stál přede mnou jak jej pán bůh stvořil. Jeho přirození bylo perverzně tlusté a naběhlé.
Panebože, určitě bude chtít abych TO vzala do pusy! , napadlo mě. Místo toho však sáhl do své peněženky, na penis navlékl černý prezervativ a hnán silnou touhou po mladém mase, vrhl se na mě, div mě nepovalil.
Roztáhl mi nohy prudce od sebe a tím svým tlustým pupkem na mě nalehl. Nějakou dobu hledal kde mám vlastně tu svou dírku, poté do ní vsunul svůj naběhlý čurák a s hlasitým výkřikem, který snad musel být slyšet na celou budovu, jej do mě prudce přirazil.
Opět silně hekl a přirazil. Přestal. Znovu silně vykřikl a opět jej do mě prudce strčil. .Takto se to opakovalo asi dvacetkrát, jeho přírazy byly skutečně silné a mohutné, když konečně zařval naposled a prudce na mě dolehl. Začal sebou podivně škubat a chvět se, kupodivu mě tato reakce vzrušila tak silně, že přestože jsem až dosud necítila skoro nic, kundičkou mi začalo projíždět silné mravenčení až jsem během krátké chvilky dosáhla silného, úžasného vyvrcholení.
Slyšela jsem se, jak jsem slabě zasténala, ale nevěděla jsem, jestli je to v mém nitru nebo skutečnost. Pak jsem zachytila jeho spokojený úsměv a došlo mi, že to opravdu slyšel.
Když jsem se konečně upravila a oblékla, do indexu mi napsal „výbornou".„A je to pravda, byla jsi výborná." Usmíval se, ukojeně, spokojeně.
Když jsem odcházela, můj pocit viny střídal pocit něčeho podivného… snad úlevy. Věděla jsem, že o jeden předmět mám postaráno. Až budu příští rok opět dělat zkoušky u profesora Hájka, vím, že se vlastně učit ani nemusím…